Asi už se ze mě vážně stal Pražák. Na místa, kvůli kterým se jiní trmácejí stovky i tisíce kilometrů a která já mám za humny, chodím už jen s návštěvami. Plnou měrou to platí o Pražském hradu, který je vůbec nejvyhledávanější českou památkou. Davy turistů v kombinaci s bezpečnostními opatřeními k procházce po Hradčanech opravdu příliš nelákají. Stačí ale úkrok stranou a ocitnete se v jiném světě. V Novém světě.
Mluvit v případě cípu lemovaného třemi ulicemi hned o světě je nepokrytě nadnesené a nový už taky pár set let není, ale v mapách se toto označení hradčanského předměstí z druhé půle 14. století dochovalo právě takto. Při požárech v 15. a 16. století vzala původní zástavba zasvé, v následujících dvou stech letech byla čtvrť znovu vybudována a rozšířena. Nejprve domky obývali sloužící z Hradu, které později vystřídala chudina. Díky tomu jsou stavby v těchto uličkách v nepřehlédnutelném kontrastu k velkým a pyšným palácům přilehlého Hradčanského a Loretánského náměstí. Eduard Poche ve svém uměleckohistorickém průvodci Prahou krok za krokem píše, že za podívanou tu stojí pouze dům U zlatého žaludu, U zlatého hroznu, U zlaté hrušky a U zlatého noha. Jeho výběr památných domů hezky dosvědčuje, že oč méně měli obyvatelé Nového Světa zlata v kapse, o to víc ho měli v názvech svých obydlí. Té podívané je tu ale především pro fotografy a romantiky mnohem víc.
Kdo by čekal, že jen pár metrů od Hradu stojí roubenka? Dřevomorka se postarala o to, že původní stavbu nahradila replika, ale to jí na malebnosti nikterak neubírá. Úplně jinak se budete cítit ve stínu kapucínského kláštera, jehož zdi zažily spoustu nepěkného – nejen pruské bombardování, které v nich zanechalo viditelné stopy. A pak tu jsou ty zlaté domky. Zlatou hrušku zdobí cukrový štuk a krajková lucerna. Výrazně zemitěji působí domy vrůstající do svých vlastních zahrad nebo do hradeb. Jaká je vlastně definice domu? Musí mít dveře? Na Novém Světě seznáte, že nemusí. Kdo by se divil, že tento svět přitahoval umělce. Jakub Arbes si sem pro inspiraci jenom chodil, jiní se tu rovnou zabydleli. Pst, nerušit. Zrovna tady, v domku s dřevěným balkónkem ozdobeným soškou hlavy, bydlí výtvarník Jan Švankmajer a třeba zrovna vymýšlí novou příchuť svých amarounů pro Návštěvníky. Při pohledu na dřevěnou balustrádku je na místě otázka po protipožární ochraně. Místní se z dávné historie poučili a instalovali požární automaty. Jen najít nějakého domovníka nebo strážníka možná chvilku potrvá. Ale nebojte. V Novém Světě se nikdo neztratí. A pokud přece jen, zase se najde.
Pro podrobnější informace o jednom z nejpůvabnějších pražských míst odkazuji na stránky Praha neznámá. Ale nejlíp uděláte, když se o jeho půvabech přesvědčíte na vlastní oči.
